Historie

Vzrůstající zájem o specializaci v zubním lékařství Československé republice na počátku dvacátých let brzy narazil na nedostatečnou prostorovou kapacitu tehdejší fakultní zubní kliniky v Praze. Bylo třeba rozšířit tým učitelů a získat nové prostorové možnosti pro klinické stáže, které tehdejší zubní klinika ve Viničné ulici, nemohla poskytnout.

Zákon č. 303/1920 charakterizoval zubní lékařství jako jednu z lékařských věd a umění a zmiňoval i potřebu vybudování výukové baze v podobě státního ústavu. Učitelský tým se vznikal pod vedením tehdejšího přednosty zubní kliniky prof. Jana Jesenského a hledaly se prostory pro nový státní ústav. V roce 1926 se stává přednostou Státního ústavu doc. Karel Černý a prostory pro ústav se provizorně řeší formou pronájmu.

Dne 14. ledna 1930 byl slavnostně otevřen Státní ústav pro zubní lékařství v prostorách Maceškova paláce na Královských Vinohradech. Dekret k jeho zřízení vydalo Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy mladé Československé republiky již v roce 1924.

Doc. K.Černý rychle dobudoval infrastrukturu nového pracoviště, ve kterém začínají pracovat všechny podobory tehdejší stomatologie včetně oddělení lůžkového. Klinickou i pedagogickou aktivitu ústavu můžeme sledovat na stránkách časopisu “Zubní lékařství”, jehož vedoucím redaktorem se v té době stal doc. K. Černý.

Roční stáž na ústavu každoročně absolvovalo 20 až 30 lékařů. Publikační aktivita pracovníků se rozvíjela zejména v oborech ortodoncie (Bedřich Neumann, Karel Wachsmann, Jaroslav Šimsa), stomatologické rentgenologie (Čestmír Parma) a protetiky (Karel Černý, Jaroslav Mareš). Často diskutovaným tématem byla také fokální infekce odontogenního původu (František Neuwirth, Karel Černý).

Pod patronací Ministerstva zdravotnictví vznikl v roce 1926 Spolek pro péči o chrup školní mládeže, ve které se kromě doc. Černého angažují ze Státního ústavu Oldřich Hlaváč, Jaroslav Pokorný a Václav Náprstek. Množí se studie o stavu chrupu dětí a mládeže v Praze, později v Brně a v dalších městech. Doc. Černý a V. Náprstek volají po potřebě školních preventivních opatření.

Česká stomatologická věda záhy dostala mezinárodní rozměr, pracovníci ústavu pravidelně přednášeli na kongresech ARPA a FDI. Množí se i dlouhodobé studijní pobyty v zahraničí, zejména v USA a s nabytými zkušenostmi byla zubolékařská veřejnost seznamována na stránkách Zubního lékařství. Pracovníci ústavu se stali korespondenty řady zahraničních i mezinárodních vědeckých společností.

V odborné litreratuře se objevily práce (Karel Breuer), sledující stav parodontu na pozadí patobiochemických a endokrinologických nálezů a celkových onemocnění.

Rokem 1938 se zavírají české vysoké školy a vědeckopedagogický tým státního ústavu je posílen o řadu pracovníků, kteří museli nuceně opustit lékařskou fakultu.

Již v roce 1940 publikoval Jan Wolf s Františkem Neuwirthem práci “Reparační pochody na povrchu přirozeně a uměle vyvolaných defektů skloviny”. Jan Wolf s bohatými zkušenostmi ze studia tvrdých tkání rozvinul okénkovou techniku modelu iniciální kazivé léze a propracoval techniku replik povrchu zkoumaných objektů a jejich pozorování při velkých zvětšeních. Objev remineralizace povrchových defektů skloviny materiálem ze slin byl světově prioritní. V dalších letech popisal Nasmythovu membránu, vysvětlil arkádovité uspořádání sklovinných hranolů a pronikl do ultrastruktury skloviny, dentinu a cementu. J. Wolf prokázal „samoplnění“ fissur „vápnem“ ze sliny jako obraně proti kazu a popsal mikroreliéfový obraz iniciální kazivé léze.

S koncem války se personální skladba ústavu značně změnila. Řada pracovníků se vrátila na znovuotevřenou lékařskou fakultu nebo odešla budovat nová fakultní pracoviště do Plzně a Hradce Králové. K obětem války patřil Václav Náprstek, protagonista dětské zubní péče, Jan Jesenský, protetik, Stanislav Matoušek, zkušený rentgenolog a Oldřich Hlaváč, odborník na dětskou zubní péči, fokální infekci a možná nejvíce známý jako “Alarich” svými humornými příběhy ze života lékařů a studentů medicíny.

Vedení ústavu převzal doc. Karel Wachsmann. Hlavním vědeckovýzkumným programem zůstala ortodoncie a protetika, ale v odborné literatuře již svítá na fluoridovou prevenci zubního kazu. Jsou to zejména “mimopražští”, Josef Švejda z Plzně a Vratislav Bažant (senior) z Brna, kteří obohatilií českou literaturu o poznatky o vlivu fluoru. Na prvním poválečném stomatologické sjezdu už prof. Kostečka jasně zahrnuje fluoridy mezi protikazová preventiva.

Na začátku padesátých let v ústavu vznikly laboratoře pro anorganickou analýzu a pro studium mechanických vlastností dentálních materiálů a vědeckovýzkumný tým zubních lékařů se rozšiřuje o chemiky a přírodovědce.

Při Ministerstvu zdravotnictví vzniká v roce 1948 Společnost pro výzkum zubního kazu a výzkumná práce dostává koncepční charakter. Zubní kaz se postupně stal prioritním výzkumným programem pro řadu pracovníků ústavu. Společnost formuluje směrnice pro zavedení a provádění profylaxe zubního kazu fluoridem sodným a inspiruje projekt mapování obsahu fluoridu v povrchových vodách v Československu.

V roce 1953 podala pracovní skupina pod vedením Čestmíra Parmy souhrnnou zprávu o výsledcích hydrologického průzkumu, která otevřela cestu k zavedení fluoridace pitné vody.

Nový vysokoškolský zákon již umožňoval studovat stomatologii přímo na lékařských fakultách. Státní ústav pro zubní lékařství tak ztratil jednu z hlavních náplní činnosti jako klinické baze pro získání odbornosti zubního lékaře. Ministerstvo zdravotnictví orientovala ústav, nově nazvaný Výzkumným ústavem stomatologickým, na vědeckovýzkumnou činnost v oboru stomatologie a zařadilo ho do své vědeckovýzkumné základny. Ředitelem ústavu se stal doc. Jarmil Kostlán.

Konverze ústavu na profesionální výzkumné zařízení proběhla velice rychle a přinesla nejen změnu názvu, ale zejména změnu činnosti. Pro mnoho stávajících učitelů a klinických praktiků nastala krušná léta. Mladý ředitel si záhy vynutil respekt a posléze i pochopení pro rozvoj vědeckovýzkumné činnosti a pro její koncepční směřování. Byl nastolen jednotící program – biologie a patofyziologie kazivé léze a prevence zubního kazu s důrazem na základní výzkum.

Mezioborový tým pracovníků pod vedením doc. J. Kostlána (Výzkumný ústav stomatologický), prof. J. Šilinka (Výzkumný ústav endokrinologický), prof. V. Maška (Výzkumný ústav výživy lidu) a prof. J. Jaroše (I. ortopedická klinika FVL UK) připravil zahájení fluoridace pitné vody v Táboře s kontrolní lokalitou Písek. V roce 1958 se v Táboře začala pitná voda fluoridovat.

Doc. Kostlán studoval histopatologický obraz iniciální kazivé léze, propracoval metody jejího zobrazení v procházejícím a polarizovaném světle a pomocí mikroradiografie. Svými pracemi získal rázem světový ohlas mezi odborníky na artefaktologii kazivé léze ve sklovině a v dentinu. Anna Plačková se věnovala ultrastruktuře tvrdých zubních tkání a spolupracovala s laboratoří pro elektronovou mikroskopii ČSAV akad. J. Wolfa a stala se uznávanou členkou mezinárodního týmu odborníků ze Strassbourgu, Münsteru a Chicaga.

Věra Poncová organizovala první celostátní průzkum stavu chrupu a potřeby ošetření obyvatelstva ČSR. Výsledky byly publikovány v dílčích sděleních a následně vyšly jako účelová publikace “Výběrová šetření nemocnosti chrupu v ČSSR a koncepce stomatologické péče“, Svépomoc, 1966. Byla tak získána základní data (s výjimkou stavu parodontu), ke kterým se vztahovala všechna další epidemiologická šetření.

Vědeckovýzkumná činnost začala být řízena a plánována a vznikla několikaetážová struktura plánu vědy a výzkumu se svými státními a resortními oborovými řídícími články. Resortní oborovou komisi pro výzkum v oboru stomatologie řídil doc. Kostlán.

Ve výzkumném ústavu stomatologickém se v té době studovala farmakokinetika fluoridu v organizmu, experimentální model zubního kazu in vitro a u laboratorních hlodavců a propracoval se experimentální model studia toxického účinku fluoridu na vyvíjející se tvrdé zubní tkáně.

Komise pro výzkum zubního kazu při vědecké radě Ministerstva zdravotnictví, zřízená na počátku padesátých let, změnila svoje zaměření a od roku 1958, pod názvem Fluorová komise, koordinuje zavádění programu fluoridové prevence zubního kazu.

Monitorováním účinku fluoridované vody a lokálních aplikací fluoridových prostředků se zabýval tým pracovníků dětského oddělení ústavu pod vedením Marie Jiráskové.

K výzkumným laboratořím ústavu přibývá i oddělení statistiky, které významně zhodnocuje výsledky klinických a experimentálních prací. Lubor Mrklas propracovává metodiku indexů kazivosti a stavu chrupu pro epidemiologické účely a zdůvodňuje jejich metodickou relevanci.

V roce 1962 publikoval J. Wolf, již jako přednosta laboratoře pro elektronovou mikroskopii ČSAV, ale stále těsně spolupracující s VÚS, práci o gingivodentálním úponu u makaka. Zjištění mají opět světovou prioritu a dodnes tvoří základ pro pochopení patofyziologie zánětlivě-destruktivních poruch parodontu.

Ve Výzkumném ústavu stomatologickém se v polovině šedesátých let začaly vyhraňovat čtyři vědeckovýzkumné skupiny. Skupina pro ústní biologii se věnovala patomorfologii a patofyziologii parodontu a rozšiřila laboratorní základnu ústavu o mikrobiologii a imunologii. Tým M. Kindlové získává mezinárodní ohlas komplexním studiem modelu experimentální parodontální léze a imunogenetických aspektů transplantací zubních zárodků u potkana. Technologická skupina studovala vlastnosti amalgámových a stříbropaladiových slitin a rozvinula moderní ordinační a laboratorní protetické technologie. Klinická skupina se soustředila na reparační schopnosti pulpy, šicí materiály a na psychofarmakologii stomatologického ošetření anxiozních pacientů. Skupina pro epidemiologii a prevenci shromažďovala data o účinnosti jednotlivých forem fluoridové prevence a ve spolupráci s ÚZIS monitorovala kvalitu systematické péče o chrup dětí a mládeže. Epidemiologická skupina se zasazuje o rozšiřování fluoridace pitné vody a o zavádění fluoridových tablet.

Prof. Kostlán byl povolán do funkce ředitele oddělení pro orální zdraví evropské úřadovny SZO v Kodani a záhy publikoval velice ceněnou srovnávací studii o systémech stomatologické péče v jednotlivých členských státech evropského regionu.

Přelomové období na konci šedesátých let se pracovního zaměření ústavu a jeho vědeckého týmu dotklo jen částečně a vedení se na krátkou dobu ujal prof. František Urban. Do ústavu přišel prof. J. Švejda a s ním metoda studia ústních tkání pomocí rastrovací elektronové mikroskopie a spolupráce s mezinárodní francouzsky mluvící skupinou pro stomatologický výzkum GIRS.

Vedení ústavu přešlo na konci sedmdesátých let na doc. Eduarda Klečatského, který se podílel zejména na aktivizaci technologického oddělení směrem k výzkumu nových materiálů. Objevila se nová úsporná drahokovová slitina AUROSA, moderní slitiny amalgámové a artikulační přístroj vlastní konstrukce.

V osmdesátých letech se základní výzkum modelové parodontální léze obohacuje o molekulární biologii a patologii a stal se trvalou součástí domény badatelského výzkumného plánu řízeného ČSAV. Epidemiologické oddělení se podílelo na organizaci dalšího celostátního průzkumu orálního zdraví a potřeby ošetření všech věkových kategorií populace, ve kterém byl vůbec poprvé šetřen i stav parodontu, a provádělo řadu šetření regionálních.

Pracovníci ústavu se rozhodující měrou podíleli na vytváření systému zkoušení a hodnocení dentálních materiálů z hlediska jejich bezpečnosti, účinnosti a zdravotní nezávadnosti.

Na konci osmdesátých let převzal vedení ústavu doc. Petr Skarlandt a všestranně se zasadil o rozvoj klinické parodontologie a o oborové sjednocení vědeckých skupin ústavu.

Nejnovější etapa činnosti ústavu se datuje od počátku devadesátých let a je předznamenána zásadní kvalitativní změnou jeho organizačně-ekonomického uspořádání. Z rozpočtové organizace se ústav stal organizací příspěvkovou a tím ztratil veškeré přímé institucionální dotace z Ministerstva zdravotnictví jako zřizovatele. Ústav v této době řídil Dr. Z. Broukal a později Dr. O. Krejsa.

Prostředky na činnost ústav získává z účelových výzkumných grantů přidělovaných na přijaté výzkumné projekty grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví (IGA), grantovou agenturou České republiky (GAČR) a z mezinárodních zdrojů (PHARE, EUREKA, COST a další).

To sebou přineslo částečnou reprofilizaci ale zejména zintenzívnění vědeckovýzkumné činnosti. Profil činnosti v současné době zahrnuje zejména studium imunitní odpovědi organizmu při parodontitidě a při zátěži organizmu těžkými kovy, studium mikrobiálního agens při vzniku kazivých lézí a onemocnění parodontu, orální zdraví pacientů s celkovými chorobami (např. diabetes) a jedinců hendikepovaných, nové aplikace laserových technologií ve stomatologii, nové estetické rekonstrukční materiály a technologie, monitorování orálního zdraví populace a expozice fluoridu a studium systému stomatologické péče.

V současné době je VÚS zaměřen především na epidemiologické studium orálních onemocnění, zejména zubního kazu a parodontitidy, na hodnocení systému stomatologické péče, na klinický a laboratorní výzkum vztahu orálních a některých celkových onemocnění (diabetes, renální insuficience, ateroskleroza, kardiovaskulární onemocnění), zejména z pohledu orální mikrobiologie a imunologie a z pohledu rizika zátěže těžkými kovy používanými ve stomatologii. Ústav se dále zabývá antropologickým výzkumem čelistně-zubního systému s aplikacemi digitálních 3D zobrazovacích metod, výzkumem fyzikálních a mechanických vlastností dentálních materiálů používaných v moderních ošetřovacích technologiích, neinvazivní diagnostikou počínající kazivé léze a technikami minimální intervenční stomatologie.

Dnem 1. září 1999 byl Výzkumný ústav stomatologický, na základě rozhodnutí ministra zdravotnictví Ivana Davida, včleněn do Všeobecné fakultní nemocnice s tím, že v následném kroku se stal jedním z ústavů 1. lékařské fakulty UK a plně se zapojil do její činnosti.

Skončila se tak 70letá historie ústavu jako samostatné, přímo řízené organizace, zaměřené zprvu na výuku, později zejména na vědecko-výzkumnou činnost v oboru stomatologie a nyní opět na výuku – pregraduální i postgraduální (ústav patří mezi akreditovaná pracoviště pro Postgraduální studium v biomedicíně a také organizuje řadu kurzů pro celoživotní vzdělávání zubních lékařů), ale stále se věnuje především vědecko-výzkumné činnosti v oboru zubní lékařství.